V životě každého z nás přijde chvíle, kdy opustí rodné hnízdo a
přestěhuje se do nějakého pronájmu. Jistě, je to úžasný pocit
samostatnosti, ale na druhou stranu toto rozhodnutí přináší i jisté
provozní novoty. Třeba to, že najednou je lednička prázdná a nikdo ji
nedoplňuje. Po probuzení člověka nečeká připravená snídaně atd. Za této
situace se člověk musí naučit vařit ať chce nebo nechce. Přátele
nezastírám, moje začátky s vařením byly prekérní. Od čínským polévek
jsem přešel k polévkám ze sáčku. Ty jsem vylepšoval dalšími surovinami
až z toho vznikla hustá hmota. Což o to, tam hmota zasytila, ale za
velké dávky sebezapření. Takhle to dál prostě nešlo a začal jsem se
učit doopravdy vařit.
Od mých prvních pokusu za sporákem už uteklo
dobrých dvacet let a za tu dobu jsem nashromáždil tolik receptů, že
tomu dneska nemůžu uvěřit. Vlastně receptů je tolik, že už vydají na
celou českou kuchařku. Českou kuchařku pro lidi co mají rádi českou
kuchyni, ale s vařením
mají pramalé zkušenosti. Českou kuchařku která přináší také už i
pozapomenuté
recepty, které jsou jednoduché a kupodivu dobré.
Vlastně každý český
recept
je napsaný tak, jak kuchtí muž amatér v kuchařské zástěře. Žádné
měření,
vážení ale takový ten lovecký přístup. Hrábnout rukou do sáčku a jen
tak podle „kvalifikovaného odhadu“ obsah ruky vysypat do hrnce.
Přátelé, tuto knihu jsem postavil na tezi, že vařit se má pro radost a
ne pro stres typu jestli to tam není moc nebo málo atd. Proto jsem k
jednotlivým kapitolám připsal i krátké pojednání, které si dělá z nás
čechů legraci. Doufám, že jako legraci to budete brát i vy čtenáři –
opravdu za tím nehledejte nic jiného. Ale dost slov přátele, slova
ještě nikdy nikoho nenasytila a kdo chce zažít tvůrčí činnost nechť se
rovnou pustí do vaření.
Milovníci knih si mohou v nakladatelství Dona objednat Kuchařku pro přátele. Je
to kuchařka kterou jsem napsal a ve které jsou všechny recepty, které
jste nenašli na těchto stránkách.
Dobrou chuť.