Nad každým talířem polévky si vzpomenu na příslovím, které mi maminka od dětství vtloukala do hlavy:
Maso je špunt, polévka grunt.
Bystrý čtenář nemusí být šéfem kryptologů, aby poselství přísloví rozluštil. Pro ostatní volně rozluštěno: „Nejprve se najíš polévky, aby ti co nejméně zůstalo místa v žaludku na maso následovaném v druhém chodu.“ Nelekejte se přátelé a jen čtěte dál. Je to jen stará moudrost, protože v Čechách se nic nejí tak horké jak se uvaří. Česká polévka je hotovou pokladnicí, ve které se lecos skrývá. Polévky jsou vlastně zředěné pokrmy, které mají konspirační roli – ilegálně vylepšit jídlo na talíři o potraviny, které nejsou zrovna oblíbené, ale za to počertech zdravé. Jsou hutné díky rozvařené kořenové zelenině, smetaně a jíšce, kterou se polévky zahušťují.
Pokusím se vám vysvětlit proč je polévka základ české kuchyně.
Až se to nezdá pravděpodobné, že by národ Švejků kladl důraz na
efektivitu práce, tak opak je pravdou. Aspoň v kuchyni si kuchaři
snažili ulehčit práci a celkem bez námahy uvařit dva chody - vývar a
hlavní chod. Stejně si můžeme ulehčit vaření i my. Jen se stačí držet
filozofie české kuchyně.
Uvařením masa získáme nejen základ druhého chodu, ale hlavně i polévku.
Nemusíme mít jenom čistý vývar. Polévku si můžeme "zahustit"
nudlema, kapáním, knedlíčky... Uvařené maso se jenom nakrájí, připraví
k němu omáčka a
příloha. No, a dva chody máme skoro bez práce hotové.